Jsem píšte reklamy

Kapitola 1

4. února 2012 v 14:04 | vlcialabka |  永遠の守護者 (Večný Strážca)
V rouchu temnoty a skázy bylo slyšet něčí kroky. Jeho tlapy se zabářeli do sněhu, na kterém zůstavali rudé fleky. Jeho dech se zrážel na malé křištáliki ledu. Byl to statný šedo-bíly vlk celý od krve.
Stála sem před ním a ani sem sebou nehla. Díval se mi rovnou do očí a z hrudě jsem mu vydřalo draplavé vrčení. "Jestli mně chceš roztrhat udělej to hned" pomalu sem k němu přistupovala. On ustoupil o krok do zadu ale ja sem neotálela a stále sem šla k němu. Tehdy sem si všimla jeho vážna zranení, byli hodně hluboké. Na to jak byl zranení stál vzpřímeně. Už sem byla od něho asi jen na půl metru a on mi stále hleděl do očí. Rozběhnul se na mně a skočil mi do náruče.
"Uf, tak tohle sem nečekala" uškrnula sem se na něj a on na mně vypleštil oči. "Kdo tě takhle zmlátil, pod ošetřím tě" hlesla sem. Kívnul na mně hlavou jak kdyby mi rozumněl a společně sme šli ke mně domů. Kdby ho máme uviděla zabila by mně tak sme šli zadním vchodem. Rychle sem vběhli do mé izby a ja sem pak šla po lékarničku. Vzala sem vatový tamponek a dezinfekcii, čistila sem mu tim rány. Ani jednou necuknul a neustále mi hleděl do očí. Když sem ho ošetřila zvedla sem ho a položila do své postele. "Počkej tady, jenom skočím pro jídlo" zvolala sem.
Rozběhla sem se dolů schodama a namířila sem si to rovno do ledničky. Sebrala jsem 2 psí konzvervy( jelikož chodím do útulku pro zvířata) a misku na vodu. Rychlo sem vběhla do své izby a hodila sem na stůl konzervy a misku z vodou. Koutkem oka sem se podívala na vlka, ani se nepohnul. Ze židle sem si vzala ručník a prchala sem do koupelny. Rychle sem se osprchovala a prchala sem do své izby. "Tak a sem tady" otevřela sem konzervy a dala je do misky. "Tak tady máš vlčku" položila sem mu misku vedle postele. Zdvihnul jedno obočí a už žral z misky. Ja sem si zatím zapla PC a koukla se na facebook, kdo zas co po mně chce, nemněla sem chut to číst tak jsem ho vypla a lehla si do postele. "Jak pak tě budu volat?" zeptala sem se ho. Vyskočil za mnou na postel a oblíznul mi nos.
Vůbec nebylo na něm poznat, že je tak vážně zraněn. "Už je ti lépe.....Zero?" usmála sem se. Zero hodil na mně bolestivý výraz a znova mně oblíznul. Zapla sem Tv a přepínala sem programi. Zero mi zatím zaspal v loně, v telece nic nedávali tak jsem ji vypla a šla sem spát.
Ráno mně Zero vzbudil, tím jak do mně žduchal nufákem. Pohladia sem ho za uchem a šla do kuchyne. Zero mně opatrně nasledoval. "Neboj, máma doma není....a tátu toho hajzla neznám" uklidnila sem ho. Zasknučel jak kdyby mně chápal, podívala sem se na nho a zkontrolovala mu rány, byli vzkutku zahojené. "Už to máš skoro zahojené...sem ráda, že si tady se mnou" prohlásila jsem. Otevřela sem ledničku a vytáhla sem z ní mléko. Zalila sem ním konfleky a podala som Zerovi misku se žrádlem. Když sme dojedli hodila jsem misky do umývačky a šla sem ze Zerem ven.....

Jestli Vás ten příběh zaujal napíšte t do komentů jestli mí byt pokráčko nebo né...ok? :)
Reina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 denisa denisa | 23. června 2013 v 9:27 | Reagovat

jen tak dal. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Upozornenie: Čo kolvek budeš kopírovat z mojho blogu uved s mojou ikonou!

TU je moje ikona: